Celý život jsem ráda poznávala nové věci, ale i nové lidi. Když jsem byla mladá a chtěla cestovat a poznávat nové krajiny a nové lidi, tak jsem neměla možnosti cestovat, ale ani studovat. Byla doba, kterou určitě všichni ještě dobře pamatujeme. Já jsem nikdy nepatřila mezi vyvolené a tak jsem si vysokou školu dodělávala dálkově při malých dětech, domácnosti a zaměstnání. Nelituji toho co jsem udělala ale vždycky jsem litovala toho co jsem mohla udělat a neudělala.
Proto jsem po listopadu 1989 šetřila korunky, učila se anglicky, protože dřív se na školách učila jenom ruština a v roce 1992 jsem poprvé vycestovala na západ. Byla to Anglie a konkrétně Londýn. Připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Měla jsem ale veliké štěstí, že jsem se náhodou seznámila s Čechem, který žil v Anglii od roku 1938, kdy jeho rodiče emigrovali. Jeho rodina uměla velmi dobře česky a to bylo pro mne velké štěstí. Přijali mě velmi vřele a to co mi ukázali bych sama nikdy nepoznala.
